Doufám, že dnešní čtení pro vás bude zajímavé. O vitamínu B12 se v poslední době hodně mluví. K vitamínu B12 jsou dva přístupy. První: Ani na pouze rostlinné stravě není nutné vitamín B12 suplementovat, je dostatečně obsažený ve fermentovaných potravinách. A druhý: Žádný rostlinný zdroj nám nedodá B12, kterou by tělo dokázalo využít.
Nikdy jsem nezastávala názor, že tohoto vitamínu je dostatek v rostlinách. Podle mě je totiž dnešní půda pro pěstování tak vyčerpaná, že obsahuje mnohem více pesticidů a různé chemie než vitamínu B12. A i kdyby tam nějaký byl, kdo z vás tu mrkev sní neoloupanou?
V Čechách je toto téma zatím v plenkách, ale na zahraničních stránkách již dlouho čtu různé články, diskuze, fóra a vím, že není radno tuto věcpodceňovat. Nedostatek se může projevit náhle, bez varování a třeba až po dvaceti letech.
Také nejsem příznivcem vitamínových doplňků a nechci podporovat vitamínový byznys. V tomto případě ale dělám vyjímku. Dlouho jsem vybírala vitamíny, které by mi nevadilo polykat. Naštěstí je trh tak rozmanitý a lze najít i velice kvalitní přípravky, které nemusí být proti srsti ani lidem, kteří se snaží žít "přírodně" a čistě.
Přeložila jsem článek, který je uveřejněný na internetových stránkách
http://www.macrobiotics.co.uk Byl to jeden z článků, který mě ovlivnil nejvíc, protože je napsaný lektorkou vaření, která přežila rakovinu a sama byla pouze na rostlinné stravě. A nebyla žádný lajdák, měla vystudovanou celostní medicínu a žila makrobioticky. To znamená hodně fermentovaných potravin, od pickles, přes tempeh až po sójové omáčky a mořské řasy. A přesto trpěla nedostatkem tohoto vitamínu.
A zde už je onen článek, jehož název by se dal interpretovat jako
"Mé B12 dilema od Christiny Pirello"
Rok 1998 měl u nás doma přezdívku... Rok z pekla. Každý člověk takové roky má... Jsou to takové ty roky, kdy doslova počítáte dny do konce... Ani makrobiotický životní styl vám nezaručí imunitu proti takovým rokům. Můžeme si myslet, že zaručí, že žít celý život v souladu s přírodou nám zázračně zajistí odolnost proti onemocněním a jiným přírodním katastrofám. Dobře, možná ne každý si to myslí, ale já jsem si to myslela. Myslela jsem si, že fakt, že jsem měla ... a přežila rakovinu díky makrobiotice (v mém případě zkouška ohněm), mi zajistí, že zbytkem života budu hladce proplouvat.
Psal se duben. Pracovala jsem asi tak milion hodin týdně, jestli je vůbec možné pracovat tak moc. Privátně jsem vařila, vyučovala jsem jak soukromé, tak i veřejné kurzy a pomáhala manželovi Robertovi, který řídil naše podnikání. Byla to také první sezóna, kdy jsem měla pořad o vaření v národní veřejné televizi a já si zvykala na tuto životní změnu. Oba jsme si uvědomovali, že se práce stává naším životem a že musíme udělat nějaké změny, více se otáčet. Ale milovali jsme naší práci a líbilo se nám pracovat společně, takže jsme vlastně nikdy nemuseli nic radikálně měnit. "Zachraňovali jsme svět", jedním jídlem za druhým.
Zrovna jsem měla přednášku o léčivých potravinách (jaká ironie...) a cítila jsem se nezvykle podrážděná. Když jsme přijeli z přednášky domů, pokoušel se mi můj manžel (který se zrovna léčil se zlomeninou chodidla) pomoci s taškami. Pamatuji si, že jsem mu říkala, že více překáží, než pomáhá a ať se raději odbelhá pryč. Byla jsem zaskočená svou vlastní úsečností. Myslela jsem, že jsem jen unavená.
Když jsem uklízela poslední hrnec do spodní skříňky a zvedla jsem se, zasáhla mě ta největší a nejintenzivnější bolest, jakou jsem kdy zažila. Bylo to jako by mi někdo zavrtal cepín do lebky, právě tam, kde se skrývá to cenné měkké místo. Zavolala jsem na Roberta, který když slyšel tu ryzí paniku v mém hlase, byl u mě v cuku letu. Řekla jsem mu, aby zavolal 9-1-1, protože mám krvácení do mozku. Nemám ani ponětí, jak jsem mohla tak jistě vědět, co se děje, ale věděla jsem. V ten moment jsem ztratila kontrolu nad svým tělem a zkolabovala.
V nemocnici se mě každý ptal, co ta moje "bolest hlavy". Odpovídala jsem jim, že jsem měla krvácení do mozku, ale oni se vždy jen usmáli a říkali, že se musí udělat nějaká vyšetření, aby se vše objasnilo. Jak jsem tak ležela na jednotce intenzivní péče na neuro traumatologii, začala jsem plakat. Ta bolest byla nesnesitelná, ale to nebyl ten hlavní důvod pro slzy. I přes uklidňování doktorů jsem věděla, že mám vážný problém.
Robert u mě seděl každou noc, držel mě za ruku a povídal si se mnou. Věděli jsme, že jsme zase na křižovatce. Opět jsme byli nuceni ke změně... tím jsme si byli jistí. A to i přes to, že jsme ještě neznali závažnost mého stavu.
Den na to si s námi přišel promluvit primář neurochirurgie. Když seděl na posteli, vzal mi ruku a říkal, "Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je velmi dobrá a ta špatná je, ehm, hodně špatná, ale zase ne příšerná. Kterou chcete slyšet první?"
Ta nejhorší bolest hlavy, co jsem kdy zažila, mě stále obtěžovala, takže jsem mu dala volnou ruku. To, co mi řekl, mě šokovalo. Donutilo mě to znovu se zamyslet nad mým jídelníčkem a životním stylem. Vysvětlil mi, že jsem měla aneurysma mozkových tepen a že 85% lidí, kteří utrpí toto krvácení, nepřežije (Hádám, že to byla ta dobrá zpráva).
Z otázek, na které jsem odpověděla, věděl, že nekouřím, nepiji kávu ani alkohol, nejím maso, nekonzumuji mléčné výrobky; že můj jídelníček je velmi zdravý a pravidelně cvičím. Z mých výsledků také viděl, že ve věku 42 let nemam žádný náznak usazenin v žilách nebo tepnách, žádný náznak ucpání (oboje charakteristické pro toto onemocnění). A potom mě překvapil.
Protože jsem neodpovídala "modelu" pro toto onemocnění, chtěli mi udělat nějaká další vyšetření. Lékař byl toho názoru, že musí existovat nějaký zásadní předpoklad, který způsobil, že výduť praskla (patrně to bylo genetické a mám ještě tři další v této oblasti). Také byl zmatený tím, že se prasklá výduť uzavřela;žilní stěna se doslova zapečetila a ta bolest, kterou jsem trpěla, byla krev, která tlačila na nervy. Říkal, že zřídkakdy, jestli vůbec někdy něco takového viděl.
Po několika dnech krevních a jiných testů za mnou Dr. Zagar přišel a znovu si sedl na postel. Měl odpovědi a tak byl velmi šťastný. Vysvětlil, že jsem vážně anemická a že má krev má vážný nedostatek vitamínu B-12 a to způsobilo, že se moje hladina homocysteinu zvýšila natolik, že zapříčinila toto prasknutí.
Řekl mi, že mé žilní stěny a tepny jsou tak tenké jako rýžový papír, opět kvůli tomuto nedostatku a bez řádné suplementace budu mít vysoké riziko, že se tento případ bude opakovat. Ale jen s malou pravděpodobností šťastného konce. Také mi vysvětlil, že testy ukázaly, že můj jídelníček je příliš chudý na tuky, což způsobuje další nedostatky (ale o tom v jiném článku). Řekl, že musím změnit svůj výběr jídla, protože neodpovídá mé úrovni aktivit. Zároveň mi ale řekl, že způsob, jakým jsem se rozhodla žít a jíst mi pravděpodobně zachránil život.
Byla jsem šokována. Stravovala jsem se makrobioticky 15 let. Robert a já jsme vařili většinu jídel doma, používali ty nejkvalitnější suroviny, jaké jsme mohli najít. Slyšela jsem...a věřila...že jsem dostávala dostatečné množství této nezbytné živiny konzumací fermentovaných potravin, které jsem jedla denně. Jak jsem se jen mýlila.
K makrobiotice jsem se dostala přes vědu a biologii. Na začátku mých studií celostní medicíny jsem byla kvůli svému vědeckému cítění skeptická, neochotná věřit tomu, že co nás učili, je založeno jednoduše na "energii". To se pomalu měnilo a já se naučila spojit dva styly myšlení a vytvořila si tak vlastní porozumění. Takové, které mi bude dobrým sluhou.
Začala jsem sbírat informace vitamínu B-12, jeho zdroje a význam pro naše zdraví. Věděla jsem, že je to výzva. Že jako vegan jsem musela hledat jiné zdroje, protože jsem nebyla ochotná jíst maso. V mé makrobiotické praxi jsem se také vyhýbala doplňkům a věřila jsem, že ze stravy dostanu všechny živiny, které potřebuji.
To, co jsem zjistila, jsem dobře využila při znovuzískání a udržení mého neurologického zdraví. Takže už nejsem chodící "časovaná bomba", která čeká na to, kdy nastane další prasknutí. Toto je pouze můj příběh, není to kritika víry a způsobů, které ostatní lidé praktikují. Je to věc, která si zaslouží vážnou diskuzi. Tak to i vysvětlujeme lidem, kteří užívají jídlo jako lék.
Zde je, co jsem zjistila...Od této chvíle to bude trochu "vědecké".
Vitamín B12 je členem skupiny vitamínů B komplex. Obsahuje kobalt, který je také znám pod názvem kobalamin. Je produkován výhradně bakteriemi a nachází se primárně v mase, vejcích a mléčných výrobcích. Je nezbytný pro tvorbu červených krvinek, správné fungování nervového systému, růst a vývoj u dětí.
Dlouhodobý nedostatek vitamínu B12 může vést k chudokrevnosti, neuropatii, degeneraci nervů a nevratnému poškození nervové soustavy, což může vyústit v mrtvici a krvácení do mozku.
Primární funkcí vitamínu B12 je tvorba červených krvinek a udržování zdravého nervového systému. Je nezbytný pro rychlou syntézu DNA pomocí dělení buněk, stejně tak je zodpovědný za tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Pokud nastane nedostatek vitamínu B12, je narušena syntéza DNA a vytvoří se abnormálně veliké krvinky nazývané megaloblasty. Toto má za následek anémii, jejíž syndromy jsou únava, dušnost, apatie, bledá pokožka a slabá odolností proti infekcímB12 je také důležitý pro zachování zdravého nervového systému. Nervy jsou obaleny izolačním tukovým pouzdrem, které se skládá z komplexní bílkoviny zvané myelin. B12 hraje klíčovou roli v metabolismu mastných kyselin, který je nezbytný k udržení myelinu.
Nejběžnější forma nedostatku se dostaví spíše, když tělo přestane účinně vstřebávat B12 ze střeva, než že by šlo o nedostatek v potravě. Vstřebávání vitamínu B12 vyžaduje, aby parietální buňky žaludeční sliznice vyměšovaly glykoprotein, známý jako tzv. vnitřní faktor. Komplex vitamínu B12 a vnitřního faktoru je poté za přítomnosti vápníku vstřebán v ileu (část tenkého střeva). Někteří lidé nejsou schopní vnitřní faktor vytvářet a je jim vitamín B12 dodáván injekcemi.
Vitamín B12 může být v malém množství ukládán v těle. Celková zásoba je asi 2-5 mg u dospělých a asi 80% z toho je uloženo v játrech. Vitamín B12 je vylučován žlučí a znovu vstřebáván. Tento jev je známý jako enterohepatická cirkulace. Lidé, kteří jídlem konzumují malé množství vitamínu B12, což zahrnuje vegany a některé vegetariány, mohou získávat více vitamínu B12 z tohoto znovuvstřebávání než z jídla. To je důvod, že může trvat i více než 20 let než se u lidí, v jejichž jídelníčcích se B12 nevyskytuje, onemocnění projeví. Pro srovnání, pokud je nedostatek B12 následkem špatného vstřebávání, trvá pouhé 3 roky nežse nedostatek projeví.
Jediné spolehlivé přirozené zdroje vitamínu B12 jsou maso, mléčné výrobky a vejce. Rozsáhlý průzkum týkající se možných rostlinných zdrojů vitamínu B12 předpokládal, že možným zdrojem vitamínu B12 mohou být fermentované sójové výrobky a mořské rostliny a řasy. Avšak analýza fermentovaných sójových výrobků, zahrnující tempeh, miso, shoyu a tamari nenašla nijak velké množství B12.
Velké množství vitamínu B12 se objevilo u spiruliny- řasy, která je k dostání jako doplněk ve formě tablet a nori - mořské řasy. Ale nejnovější výzkumy ukazují, že to co je zde přítomno jsou sloučeniny strukturálně totožné s B12, známé jako analogy vitamínu B12, které jsou ale tělem nevyužitelné.
Výzkumníci naopak předpokládají, že domnělé doplňky vitamínu B12 jako spirulina mohou ve skutečnosti zvyšovat riziko nedostatku B12, protože analogy B12 mohou “soupeřit“ s vitamínem B12 a zabraňovat přeměně.
Současné výživové doporučení, alespoň pro tuto chvíli je, že žádné rostlinné zdroje nemohou být považovány za spolehlivý zdroj vitamínu B12.
Bakterie, které se nachází v tlustém střevě, jsou schopny vitamín B12 syntetizovat. V minulosti převládal ten názor, že vitamín B12, který je vytvářen těmito střevními bakteriemi může být vstřebán a člověkem využit. Pravda ale je, že bakterie vytvářejí vitamín B12 v dolní části střeva a proto se nevstřebá.
Dobrými zdroji vitamínu B12 pro vegetariány jsou mléčné výrobky nebo vejce od slepic z volného výběhu. Fermentace při výrobě jogurtu však zničí mnoho vitamínu B12, stejně jako když se mléko převaří. Takže mléčné výrobky si musíte pečlivě vybírat.
A co vegani? Je doporučováno, aby jídelníček veganů obsahoval potraviny obohacené o vitamín B12, což jsou kvasnicové extrakty, sójová mléka, rostlinné a slunečnicové margaríny (bez hydrogenovaných nebo trans tuků) a různé obohacené snídaňové cereálie.
Neexistují žádné rostlinné zdroje využitelného vitamínu B12 pro ty, kteří se rozhodli nejíst maso. Já jsem zvolila sublinguální vitamíny (rozpuštění tablety pod jazykem). To považuji za lepší řešení než nějaké obohacené zabalené potraviny. Je důležité tento vitamín doplňovat, ať už si vybereme jakýkoliv způsob jak toho docílit.
Z mé vlastní zkušenosti vám mohu říct, že má standardní makrobiotická praxe mi neposkytla množství vitamínu B12, které mé tělo potřebovalo. S jednoduchou suplementací, zvýšením dobrých tuků... a novým porozuměním, jak vybalancovat práci a odpočinek, jsem znovu objevila úžasný život, který mi tento životní styl slibuje.
Zdroj: http://www.macrobiotics.co.uk/articles/dilemma.htm
