středa 14. srpna 2013

Průvodce trávicí soustavou

Přiznejme si to. Kolik z nás se učilo biologii jen na test a pak se vědomosti rychle vykouřily z paměti? Vždyť koho by tenkrát bavilo sedět v učebnicích, když venku bylo tak krásně... Proto většina lidí nemá ani ponětí o tom, jak vlastně lidské tělo funguje. A to je hrozná škoda. Lidské tělo je tak dokonalý mechanismus, který nikdo nemusí řídit, dokáže se sám zotavovat a zdolávat překážky, které mu nastražíme. Očekáváme od něj, že bude šlapat bezvadně jako hodinky a my si budeme jen užívat života. Když se potom objeví nějaký problém, hned běžíme k doktorovi a dožadujeme se zázračného léku, po kterém se nám rychle uleví. Tělo nám ale dává znamení. Něco se mu nelíbí. Ale co? Mnoho z nás ví, jak funguje počítač, mobil, iPhone a já nevím jaké zařízení a na sebe samotné zapomínáme. Přitom kdybychom věděli, jak který orgán pracuje, třeba bychom to naše ubohé tělo tolik nepřetěžovali a snažili se mu trochu ulehčit práci. Následující článek slouží k tomu, abychom získali alespoň základní povědomí o tom, jak pracuje lidská trávicí soustava.  Jedná se o můj velmi volný překlad části knížky Digestive Wellness od autorky Elizabeth Lipski, který jsem o pár informací doplnila.

Mozek
S trochou nadsázky můžeme říci, že naše trávicí soustava začíná v mozku. Ano, trávení se nastartuje ještě před tím, než vůbec vezmeme první sousto do pusy. Vůně, zvuk, pohled nebo cokoli, co máme spojené s jídlem, dává tělu signál, že se má připravit. Trávicí šťávy, sliny a enzymy se rozproudí a jsou v pozoru. Ačkoli tato fáze zažívání trvá velmi krátkou chvíli, ale je z ní zřejmé, jak moc je důležité, si na jídlo udělat čas.
Ústní dutina
Hlavní funkcí ústní dutiny je rozžvýkat jídlo. Slinné žlázy umístěné pod jazykem vytvářejí sliny, které jídlo změkčují, rozpouští některé složky potravy a pomáhají udržovat ústní dutinu a zuby v čistém stavu. Sliny obsahují amylázu – enzym pro štěpení sacharidů. Vnímaví jedinci si mohou působení amylázy sami vyzkoušet. Vezměte si do pusy kousek chleba a velmi dlouho ho kousejte a žvýkejte. Cítíte tu sladkost? Ta je zapříčiněna právě štěpením škrobů na jednoduché cukry. Spousta lidí jí moc rychle, jídlo sotva rozkousají a zapijí vodou nebo jiným nápojem. Do žaludku se tak dostanou kusy jídla zalité vodou. Žaludek ale chce kašičku, nechce tak velká a nezpracovaná sousta. Tolik práce nezvládne a dá nám to najevo. Rychlojedlíci si protočasto stěžují na poruchy trávení a plynatost.


Jícen
Jícen je trubice, která vede z ústní dutiny do žaludku. Tady začíná peristaltika (rytmické pohyby dutých orgánů, které posouvají jejich obsah dále, proto můžeme jíst i když děláme stojku) tlačit jídlo trávicím traktem. Dobře rozžvýkané jídlo projde jícnem během 6 sekund, ale suché jídlo se může trochu zaseknout a průchod tak může trvat i pár minut. Svěrač – malá vrátka na spodu jícnu odděluje jícen od žaludku a zabraňuje tak žaludečním kyselinám a jídlu, aby se vrátilo nahoru. Většinu času je svěrač zavřený, ale žvýkáním je spuštěn. Nejčastějším problémem jícnu je pálení žáhy, kdy se žaludeční šťávy dostávají zpět do jícnu a dráždí tak jeho povrch.





Žaludek
Žaludek je takový náš malý mixér. Přeměňuje to, co mu pošleme v kašovitou hmotu, kterou nazýváme trávenina. Žaludek je umístěn pod hrudním košem vlevo, jakoby pod srdcem. V žaludku jsou tráveny především bílkoviny. Škroby by nám měla rozštěpit už amyláza ze slin a když se dobře prosliněné jídlo dostane spolu s amylázou do žaludku, je na žaludku, aby zpracoval bílkoviny. I zde je třeba zdůraznit, jak moc je důležité jídlo dobře proslinit. Pokud tak neuděláme, nejsou škroby amylázou dostatečně rozštěpeny a vytvoří na povrchu nerozkousané potravy takovou vrstvičku, která zabraňuje žaludečním šťávám, aby se dostali k bílkovině. Na tyto nerozložené bílkoviny se dále ve střevě vrhnou bakterie a vzniká čpavek způsobující nadýmání.
Bílkovinné molekuly jsou složeny z řetězců aminokyselin – až dvěstě aminokyselin spojených dohromady. Kyselina chlorovodíková, kterou produkují miliony parietálních buněk ve stěně žaludku začíná rozbíjet tyto řetězce na části . Kyselina chlorovodíková zároveň zabíjí mikroby, které přijdou s jídlem, efektivně je sterilizuje. Kyselina chlorovodíková v našem žaludku je tak silná, že kdybychom jí vylili na kůži, spálilo by nás to. Proto je žaludek chráněný hlenem, kterému říkáme mukus. Tento hlen zabraňuje kyselině, aby popálila stěnu žaludku. Když je tato vrstva mukusu narušena, kyselina chlorovodíková vypálí dírku v žaludeční stěně a vznikne tak žaludeční vřed.

Žaludek také vytváří pepsin – enzym štěpící bílkoviny, který narušuje spoje mezi specifickými amino kyselinami a dělá z nich krátké řežezce od 4 do 12. Žaludek dále produkuje i malé množství lipázy, enzymu, který tráví tuk.
Většina jídla je trávena a vstřebána až v dalších částech trávicího traktu, ale alkohol, voda a určité soli jsou absorbovány z žaludku přímo do krevního oběhu. To proto cítíme účinky alkoholu tak rychle. Jídlo zůstává v žaludku dvě až čtyři hodiny – kratší dobu u nízkotučného jídla, déle u tučného jídla nebo jídla obsahujícího hodně vlákniny. Když žaludek dokončí svou práci, má trávenina konzistenci rozmixované hráškové polévky. Po několik hodin posílá žaludek malé dávky tráveniny přes vratník do dvanáctníku – prvních 15 cm tenkého střeva. Chronický stres prodlužuje dobu setrvání jídla v žaludku, ale krátkodobý stres obvykle dobu vyprazdňování zkracuje.
Tenké střevo
Tenké střevo je 5 až 6 metrů stočená hadice a kdyby bylo rozprostřeno, pokrylo by povrch tenisového kurtu. V tenkém střevě dochází ke konečné fází trávení a je zde vstřebána většina živin. Absorbce probíhá pomocí stovek malinkých prstovitých výběžků, které nazýváme klky. Tyto klky pokrývají celou střevní stěnu a každý klk je pokryt miliony mikroklků, aby se zvětšil absorbční povrch střeva (můžeme si představit jako malá očka na ručníku, ze kterých vychází menší vlákna a tvoří tak hladký povrch). Tyto klky se svými mikroklky mají spoustu úkolů – produkovat trávicí enzymy, vstřebávat živiny a blokovat vstřebávání látek, které nejsou tělu užitečné. A to není jednoduchá práce.
Střevní stěna se obnovuje každé tři až pět dní. Střevní stěna má paradoxní funkci: dovoluje živinám, aby se dostaly do krevního oběhu, ale zároveň musí blokovat vstřebávání cizích látek, které se nacházejí v chemikáliích, bakteriálních výrobcích a jiných látkách obsažených v jídle, které konzumujeme. Některé potraviny a léky mohou způsobit, že střevní stěna ztratí schopnost rozeznat živiny od cizích látek. Pokud se tak stane, jde o problém zvýšené propustnosti střev. Tento syndrom přispívá ke kožním problémům, potravinovým alergiím a intolerancím, migrénám a chronickému únavovému syndromu.
Tenké střevo má tři části: dvanáctník, lačník a kyčelník a každá živina je vstřebávána v jiné části tenkého střeva.
Za zmínku stojí hlavně dvanáctník, který tvoří prvních asi 15 cm tenkého střeva. Od žaludku ho odděluje vratník a na dvanáctník ústí vývody játer a slinivky břišní. Ve dvanácterníku je kyselé prostředí, což umožnuje absorpci některých živin, jako např. vápník, měď, železo, kyselina listová, thiamin, mangan, vitamíny A a B2 a zinek. Lidé, kteří mají nízkou hladiny kyseliny chlorovodíkové se mohou potýkat s nedostatkem jedné z uvedených živin, protože kyselost je nutná pro vstřebání.  Dvanáctník ale zároveň tráveninu této kyselosti zbavuje, což se děje pomocí sekretů slinivky a jater. V dvanáctníku dochází také k emulgaci tuků. K tomuto důvodu je z jater vylučována žluč a vytvoří tak emulzi.
Játra
Játra jsou takovým naším filtrem. Jelikož májí játra mnoho úkolů, jsou nejpřepracovanějším orgánem v těle. Přeměňují živiny získané v tenkém střevě do formy využitelné pro tělo. Produkují žluč k emulgaci tuků, vytváří a štěpí hormony, včetně cholesterolu, testosteronu a estrogenů. Regulují hladinu krevního cukru, zpracovávají všechno jídlo, živiny, alkohol, léky a jiné látky, které se dostanou do krevního oběhu a buď je nechá projít, rozštěpí je nebo je uloží. Úkol neutralizovat znečištění těla není vůbec nic jednoduchého. A hlavně – játra nebyla vyvinuta k tomuto účelu. Játra mohou ztratit až 70 procent své schopnosti a přesto neukazují na diagnózu onemocnění jater.

Prakticky všechny vitamíny a minerály musí být enzymaticky zpracovány než je můžeme využít. Žluč,kterou játra vyprodukují je uložena ve žlučníku. Žluč vyrovnává obsah střev, protože má vysokou koncentraci bikarbonátů. Také emulguje tuky. Žluč je mýdlovitá substance, kterou tvoří žlučové soli, cholesterol a lecitin. Díky ní jsou tuky více rozpustné ve vodě a zvyšují tak jejich povrch, tudíž enzymy je mohou rozdělit buňkám k užití. Játra – tento jeden a půl kilový orgán také ukládá vitamíny A, D, E a K, takže játra a ostatní žlázy mohou produkovat cholesterol a hormony. Játra také ukládají toxiny jako radioaktivní látky, pesticidy, hnojiva, konzervanty a barviva. Játra detoxikují co zvládnou, ale pokud určitou látku nezpracují, uloží jí do spodního laloku a tkání po celém těle. Je důležité pravidelně játra detoxikovat, třeba i dvakrát do roka, abychom jim ulehčili.
Žlučník
Žlučník, jak už název vypovídá, je zásobárnou žluči. Jeho úkolem je uložit a koncentrovat žluč, kterou vyrobila játra. Žluč emulguje tuky, cholesterol a vitamíny rozpustné v tucích tak, že je rozdělí na malinké kuličky. To vytvoří větší prostor pro enzym štěpící tuky – lipázu. Když jíme, žlučník a játra uvolňují žluč do vývodu, který spojuje játra, žlučník a slinivku s dvanácterníkem. Mezi jídly žlučník koncentruje žluč. Nejběžnějším problémem žlučníku jsou žlučníkové kameny. Když je žluč příliš koncentrovaná, mohou se kameny vytvořit, což způsobuje bolest a jiné nepříjemnosti. Onemocnění žlučníku je přímo spojeno s naším jídelníčkem.
Tlusté střevo
Když jsou všechny živiny vstřebány, přesune se trávenina do tlustého střeva. Slepé střevo je malý prstovitý váček, který je umístěn na začátku tlustého střeva. Až donedávna byla funkce slepého střeva záhadou, ale nyní už víme, že obsahuje velké množství lymfatické tkáně a je důležitou součástí imunitního systému. Tlusté střevo je kratší než tenké – jen asi 1,3 metru. Hlavním úkolem je absorbovat vodu i zbývající živiny z tráveniny a formovat stolici. Dobře pracující střevo odvede 80 procent vody z tráveniny a ta je vstřebána do krevního oběhu. Když trávenina projde střevem příliš rychle, není voda absorbována, což způsobuje průjem. Ze stolice, která zůstává ve střevě příliš dlouho, se odvede vody více než je třeba a je příliš tvrdá na to, aby hladce prošla, což způsobí zácpu. Asi dvě třetiny stolice jsou tvořeny z vody, nestrávené vlákniny a zbytků jídla. Zbývající třetina se stává z živých a mrtvých bakterií.
V tlustém střevě máme spoustu bakterií. Jsou to užitečné bakterie, které nazýváme střevní (mikro)flóra, snižují pH střeva a produkují vitamíny B a K, chrání nás před nemocemi a zvyšují peristaltiku. Když se konečně stolice utvoří, je stlačena do konečníku. Zde se zdrží, dokud není stolice dostatečné množství, abychom cítili potřebu. Tuto naší potřebu řídí dva svěrače – kroužky svalů. Když je nashromážděno dostatek stolice, vnitřní svěrač povolí a váš mozek dostane signál, že už je čas si ulevit. Vnější svěrač se otevře až když ho k tomu pobídneme. To už ovládá každý jedinec sám, to znamená, že můžeme mít urgentní potřebu se vyprázdnit, ale čekat do té doby, než je to pohodlné. Pokud budeme nutkání ignorovat, budou se voda a odpadní látky ze stolice dále vstřebávat. To má za následek zácpu. Někteří lidé trpí chronickou zácpou jen proto, že nemají na potřebu čas, nebo třeba nechtějí jít v práci. Je to o tom poslouchat tělesné signály. Udělejte si čas, když vás o to tělo žádá, ne když se to hodí.
Co jde dovnitř, musí ven
Tak a zde celá cesta každé potraviny končí. Článek má informovat širokou (neuvědomělou) veřejnost, proto prosím lékaře, mediky a jiné kapacity, aby ho brali s nadsázkou. Snaha byla, aby každý člověk fungování těla pochopil a ne nechtěla jsem to podávat příliš vědecky. Doufám, že to svůj účel splnilo a fungování trávicí soustavy alespoň trochu pochopili i ti nepolíbení. Ještě si neodpustím následující odstaveček.
Dobrým indikátorem vašeho střevního zdraví je doba průchodu – jaká doba uplyne od prvního žvýknutí do vyprázdnění. Pokud vaše tělo pracuje dobře, měl by být průměrný čas dvanáct až dvacet čtyři hodin. Doma si můžete udělat malý test. Snězte větší množství něčeho barevného – nejlepší je červená řepa a zaznamenejte si čas, kdy jste potravinu požili. Až uvidíte, že máte červenou stolici, poznamenejte si čas a nyní už můžete spočítat vaši dobu průchodu. Pokud je menší než 12 hodin je něco špatně, ukazuje, že pravděpodobně nejsou vstřebány všechny živiny, které by měly bít z jídla přijmuty. Mohlo by se jednat o malabsorpční syndrom. Dvanáct až dvacet čtyři hodin je ideál. Naopak, čas delší než 24 hodin ukazuje, že odpadní látky jsou ve střevě příliš dlouho. Dlouhý čas notně zvyšuje riziko střevních onemocnění, protože látky, které měly být vyloučeny se vstřebávají do krevního oběhu.
Zdroje:
Kniha: Digestive Wellness, autor: Elizabeth Lipski

http://vladahadrava.xf.cz/fiziologie.html
http://galenus.cz/zdravi.php
Obrázek: http://openclipart.org/


4 komentáře:

  1. Líbí se mi tvůj článek,mohu si ho zkopírovat k sobě na blog s odkazem na tebe? Pŕedem děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za vysvětlení :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář.
Pokud Vám neodpovím, neznamená to ignoraci, ale jednoduše jsem Váš komentář přehlídla. Nebojte se napsat znovu ;)